Postřehy odjinud I.

Londýn -- Starovičky
Londýn -- práce

Londýn -- Starovičky

Jaký je rozdíl mezi životem v Londýně a životem ve Starovičkách? Rozdíl v životě ve vesničce se 750 obyvateli a v jedenáctimilionovém městě? Jaký je rozdíl mezi životem v České republice a v Britském království? Ano rozdíl mezi těmito dvěma místy je zcela zřejmý aniž bychom ho hledali. A přesto můj život v Londýně Je velmi podobný tomu, jež jsem vedla v Čechách - jím, spím, chodím do práce, bavím se s přáteli ....

V domě bydlím spolu s osmi Čechy. Jsou to tedy lidé vcelku podobné mentality, náboženství, zvyklostí, mluvící stejným jazykem a s podobnými plány do života. Ale jakmile zavřu dveře "našeho" domu a vyjdu na ulici, potkávám lidi různých ras a národností. Londýn mi snad nepřipadá ani jako anglické město. Je to mezinárodní velkoměsto v němž defilují lidé z nejrůznějších koutů světa. Vedle angličtiny často zaslechnu arabštinu, polštinu, výjimkou však není ani slovenština či čeština. Když sedím v autobuse nebo metru, koukám po rozložitých černoškách, útlých zahalených muslimkách, po slečnách oblečených podle nejnovější módy i po klucích v roztrhaných a špinavých riflích vracejících se z práce. Často přemýšlím, jaká vlna osude je sem přinesla.

Londýn je opravdu obrovské město plné lidí, aut, spěchu a pohybu. Lidé se neustále stěhují, přicházejí a odcházejí, ale přitom jako by se vlastně nic neměnilo.

Přes den se na ulicích mísí lidé spěchající do práce s turisty lačnými po památkách a suvenýrech, v noci se město zaplní hloučky slavících, popíjejících "barových turistů" i odpočívajících pracujících. Londýn ve dne a v noci, to jsou dvě odlišná města, v obou případech však města pulsující životem.

Když procházím po přelidněné Oxford street, vždy na kratičký okamžik zavírám oči a představuji si prázdný chodník ve Starovičkách se všemi detaily mé cesty k domovu, vidím fialky na mezi a trávu mezi dlaždicemi chodníku... V Londýně jsou chodníky betonové a i kdyby tam tráva v nějaké spáře nakrásně chtěla růst, všudypřítomné davy lidí jí k tomu nedají ani tu nejmenší příležitost.

Zato na zatravněných plochách a v parcích je vždy naprosto perfektní a dokonalý "anglický trávník", na němž se za příznivého počasí povalují stovky lidí, ať už jde o turisty, číšm'ky nebo top managery. Je pravda, že během hezkých dní jsou všechny travnaté plochy v Londýně přeplněné asi jako Hustopečské koupaliště v těch největších vedrech. Moc se mi líbí, že si tady téměř všichni dokáží v tom celodenním shonu ukrást alespoň malou chvilku v klidu a bezstarostně se válet v trávě a relaxovat. Myslím, že v tom jsme v Čechách trochu pozadu.

Rozdíl je taky ve finančním zajištění. Když tak procházím po ulici a náhodně se zatoulám do obchodu a tam objevím nějakou "nepostradatelnou" věc, ať už je to salám, tričko, CD nebo telefon, mohu si ji hned koupit bez výčitek, že nebudu mít na to, co musím běžně financovat. V Čechách procházím kolem výkladních skříní a říkám si: "To bych si JEDNOU chtěla koupit!" Stejně tak je rozdíl i na pracovním trhu, protože v Londýně je obrovská migrace lidí, je tu i pestrá a stále se měnící nabídka pracovních míst. Není výjimkou, že zaměstnanci opouštějí svá zaměstnání ze dne na den a tak jejich nadřízení hledají rychlou náhradu. Nepotřebujete tedy hromadu papírů, potvrzení o vzdělání a předchozích zaměstnáních, dostanete příležitost a pokud práci zvládáte, je vaše.

Zcela jistě se tedy dá v Londýně žít jinak, ale abych nebyla špatně chápána: dá se tu buď pracovat a žít, nebo pracovat a šetřit, podle toho s jakým záměrem jste sem přišli. Život tady totiž není opravdu nijak levná záležitost. V každém případě však pobyt v Londýně shledávám jako velmi zajímavý a obohacující, ať už se to týká zdokonalování v jazyce, poznávání lidí a jejich zvyklostí, mentality, náboženství a vzdělanosti či poznání sebe sama a svých možností a schopností.

A tak jsem v Londýně dospěla k závěru, že i když je opravdu "všude dobře", tak na světě je jediné místo, kde jsem opravdu doma, a to je pod Pálavskými vršky.

Londýn -- práce

Po příjezdu do Londýna jsem začala pracovat pro cateringovou agenturu. Ta zaměstnává několik set lidí (číšníky, kuchaře, pokojské a kuchyňské pomocníky). Na objednávky hotelů, kantýn, či jiných organizací vysílá své zaměstnance na různá místa po celém Londýně. Tato práce mě dostala na velice zajímavá místa, pracovala jsem například na Londýnské radnici, kde jsme obsluhovali Londýnského starostu, přes letní sezónu byla hlavní náplň mé práce na výletních lodích, které proplouvají celým Londýnem.

Vedle hotelu nejsou vyjímkou práce v parlamentu, BBC nebo dalších televizích. Někdy jde o rauty známých osobností a někdy o mytí nádobí v kantýně. Každopádně to byly zajímavé zkušenosti a práce na místech, kam bych se jinak pravděpodobně nikdy nedostala.

Vyzkoušela jsem si také práci v kanceláři „této agentury“ a byla to možná zajímavější zkušenost než ostatní práce, které my byly agenturou zprostředkovány. Zhruba od poloviny srpna pracuji jako servírka v „Chiquitu“, což je mexická restaurace přímo v centru Londýna - konkrétně na „Leicester square“.

V blízkých kinech se zhruba každých 14 dnů konají premiéry různých filmů z niž poslední film byl „Casino Roayale“ (nejnovější bondovka). A tak i k nám do „Chiquity“ občas zabloudí nějaká ta filmová Star (např. Jessica Simpson). Chiquito je velice prostorná restaurace s asi 300 místy k sezeni a barem s míchanými nápoji.

Na jedné směně pracuje dohromady až 18 číšníků (zhruba 6 barmanu, 8 pomocníků, 3 hostesky, manageři, kuchaři.... ), páteční či sobotní večery opravdu nikomu nedají jedinou příležitost k odpočinku. Nicméně tu panuje velmi příjemná atmosféra a je zde přátelský kolektiv ze všech koutů světa.

Miroslava Tomková