Obec Starovičky byla osvobozena sovětskou armádou dne 15. dubna 1945 ve večerních hodinách. Následujícího dne došlo nedaleko obce k tankové bitvě, ve které se střetla osádka jednoho sovětského tanku T 34 s několikanásobnou přesilou nepřítele. Příběh sovětských hrdinů byl později několikrát prezentován v tisku. Často v odlišných verzích a mnoha způsoby. Od zpracování, které se snažilo pracovat  s dostupnými fakty a autentickými vzpomínkami pamětníků, až po literárně upravený příběh, využívající nadsázku či fabulací.

   K těmto válečným událostem poskytli později informace také místní pamětníci. Vzpomínky obsahovaly postřehy o průběhu osvobozovacích bojů, o rozestavení vraků na bojišti apod.. Při konfrontaci zmíněných písemných prácí s těmito vzpomínkami pamětníků se jeví jako nejpravděpodobnější verze uveřejněná v sovětských novinách ,,Suvorovskij natisk“ dne 26. dubna 1945, pod názvem ,,Jeden proti čtyřem“, jejímž autorem je válečný korespondent listu  kapitán V. Petlovanyj (zasílám překlad). Pro toto konstatování hovoří i skutečnost, že v podobném duchu vzpomíná na válečné události i jeden z účastníků tankové bitvy, velitel sovětského tanku Ivan Stěpanovič Mirenkov.      

                                                                                                                              Zdeněk Trněný

Tanková bitva u Staroviček

   Starovičky byly osvobozeny vojsky sovětské armády v neděli 15. dubna 1945 ve večerních hodinách. V prvním sledu útočily na německou obranu kolem vesnice průzkumné tankové jednotky 16. mechanizované brigády, podporované vojsky 6. orelské střelecké divize. Večer po 21 hodině byla obec po těžkých bojích  osvobozena. Německé jednotky ustoupily za vesnici, do oblasti kolem kóty č. 237, kde zaujaly obranné postavení.  

   Během noci se na frontovou linii přesouvaly další sovětské jednotky, připravené pokračovat v ofenzívě na Brno. Ráno 16. dubna vyrazil po silnici na Hustopeče tankový průzkum, vedený podporučíkem Mirenkovem. Asi  kilometr za vesnicí, právě na horizontu, vjel sovětský tank T34 do nepřátelské palby. Ve vzdálenosti 200 metrů se proti sovětskému ,,téčku“ objevil německý ,,panter“, jehož střela právě minula Mirenkovův stroj.

,,Čtyřiatřicítka“ odpověděla přesněji. Zasažený německý tank se naklonil nad vodní příkop u silnice a zatarasil cestu. Po tomto střetu pokračovala osádka sovětského tanku T 34 vpřed, směrem na Hustopeče. Když míjela zničený německý tank, řidič Kudrjašov sjel vlevo ze silnice, zastavil stroj a v tom okamžiku spatřil velitel Mirenkov vzadu za sebou další tři německé tanky, stojící v záloze na svahu pahorku . Protivníci se rychle připravili k boji. Jako první vystřelil Mirenkov a dvěma granáty zasáhl prostřední nejvzdálenější tank, který začal hořet. Ovšem i nepřátelská palba byla účinná. Jeden granát sklouzl po kupoli sovětského tanku a roztříštil se nedaleko, jiný explodoval pod korbou. ,,Čtyřiatřicítku“ zavalil dým, řidič Kudrjašov zalitý krví upadl na řízení. Motor byl zničen, pancíř odspodu roztržený. S mrtvým řidičem a nepohyblivým tankem bojovali ostatní dál až vyřadili z boje i ostatní dva nepřátelské tanky.

   V té době se z obou stran k místu boje blížily posily. Další německé tanky se přesouvaly od Hustopečí, z protější strany od Staroviček vyrazila na pomoc hrdinně bojující osádce posila sovětských tankoborníků. Jednotky 6. orelské střelecké divize zaútočily na kótu č. 237 obchvatem od železniční tratě. Po třicetiminutovém boji němečtí obránci svá postavení vyklidili a ustoupili k Hustopečím. Cesta na Hustopeče byla volná. Němci na bojišti zanechali pět zničených tanků a jedno útočné dělo.

   Těžce zraněné osádce tanku č. 44 se podařilo opustit zasažený, zničený tank. V bojové vřavě i s mrtvým řidičem v náručí, s vypětím sil se dostali ke svým útočícím jednotkám. Těžkým zraněním však podlehli tři z nich. Řidič Vasilij Kudrjašov, radista Alexej Levin a střelec Sláva Babuškin jsou pochováni na hřbitově Rudé armády v Hustopečích.

   Těžce zraněný velitel tanku podporučík Ivan Stěpanovič Mirenkov byl hospitalizován v nemocnici a po vyléčení zranění se vrátil ke své jednotce. Po válce byl vyznamenán řádem Hrdina SSSR. (ZT)

Ivan Stěpanovič Mirenkov  

   Narodil se 5. června 1924 v rodině ruského rolníka v obci Nikolajevka – dnes Krasněnský, ve smolenské oblasti. Ve svých 16 letech nastoupil do zaměstnání, dne 24. března 1942 byl povolán do řad Rudé armády. ,,Nejprve jsem sloužil jako rozvědčík, poddůstojník.   Událost, která zanechala v mém životě největší dojem byl první boj, který jsem svedl v červnu roku 1942. Od října roku 1942 do 24. března 1943 jsem byl v sestavě průzkumného pluku, provedli jsme tři úspěšné průzkumy, za které jsem byl vyznamenán třemi vládními vyznamenáními. Během těchto bojů jsem byl zraněn, což si vyžádalo i pobyt v nemocnici“.

   Následovala služba v divizní rozvědce, průzkum na řece Dněpru. A nakonec tankové vojsko. V únoru 1945 ukončil tankové učiliště a byl odvelen na frontu, kde bojoval na znamenitých sovětských tancích T 34.  Po  ukončení bojů na západě, byl odvelen na dálný východ - bojoval v rusko-japonské válce. No a potom mírová služba. 

   Celý profesní život I. S. Mirenkova byl svázán s armádou, ve které strávil téměř 33 let. Prošel řadou velitelských a štábních funkcí, dosáhl hodnosti plukovníka. Ve válce byl třikrát zraněn, jeho bojová činnost byla oceněna vládou SSSR celkem 17 vyznamenáními. Za osvobození Československa se mu dostalo nejvyššího vyznamenání – Hrdiny Sovětského svazu. V roce 1975 se stal Čestným občanem obce Starovičky. Dnes žije Ivan Stěpanovič Mirenkov v Minsku. (ZT)

Pamětní deska legionáři Jakubovi  Komosnému

Tento tank zničil Mirenkov1

vraky tanků na bojišti 1

Obrázek

Obrázek

květen 1975 odhalení památníku 06

Ivan Stěpanovič Mirenkov1

situace

obr2

obr1

pamětní deska

odhalení pamětní desky

památník

památník osvobození

památník padlým I_svet